Neumím psát o odcházení mých nejbližších veřejně, protože jde o ryze čistou intimní, niternou bolest člověka. Všechna slova zvenku pak zaznívají jen jako letmá pohlazení, ale nehojí.
Dnes udělám výjimku.
Opustil nás náš Yogi.
Dědek, Yoginek,Macko, Miláček, Létající Kredenc, ale hlavně nádherná psí bytost, kterou jste tady po léta potkávali a měli pro něj spousty krásných slov.
Držela jsem ho v náruči do posledního dechu, myslíc si, že prostě klidně usíná.
Bylo to navždy.
Bolest, strach, zlost, bezmoc zaplavili najednou celý náš svět…
A potom se člověk přes slzy podíval a okolo něj stáli jeho chlupatí přátelé Maya, Bebe, Mani, Grétka, Helenka a Milo… a loučili se s ním. Lehli si kolem a usnuli. Milo zůstal nejblíž, na dotek tlapky…
Nastalo ticho, které se rozlilo kolem, naplněné klidem, pokorou, poděkováním, neskutečnou vděčností a láskou. Ticho přerážely naše lidské slzy a pláč bezmoci.
Yoginko byl duší naší rodiny, kamarád, tatínek, dědeček i strýček, celý život se jen smál a vznášel prostorem, hladil, vychovával mladší, byl nablízku a rozdával se celému světu. Až tak, že nastal čas a jeho srdíčko se tou láskou rozlilo.
Večeře pak byla tichá, klidná a člověk si říká, jak ti naši čtyřnozí přátelé rozumí lépe tempu života než my, lidé.
Psát o pocitech viny anebo neschopnosti pomoci dnes odkládám raději stranou, protože je to nekonečný kruh, ve kterém se člověk ztratí….a oni mi ukázali jednoduchými gesty, že o tom je prostě život a ten Yogiho byl krásný a právě naplněný.
Byl chlupatým darem z Gemerskej Polomy, za který budeme navždy vděčni. Jeho děti a doma náš Milo nesou kus jeho velkého srdce a já vím, že on to moc dobře věděl, když nás opouštěl.
Yoginko zlatý… ďakujem ti za všetko, ľúbim ťa navždy.
SK CH JCH Yogi Maco z Gemerskej Polomy
16.11.2012- 8.7.2021
8 rokov 7 mesiacov